Profil trenéra - Jan Bílek

Vážení čtenáři, návštěvníci našich stránek. Dovolte, abych se Vám v krátkosti představil a seznámil Vás se svou trenérskou dráhou, kariérou; zmínil se stručně o svých trenérských pohledech, názorech, úspěších a v neposlední řadě poskytl i některé novější informace o svých svěřencích, jejich úspěších a o své šachové škole vůbec. Narodil jsem se v roce 1959 v Plzni a tedy spolu s datem zrození stránek, které jste právě navštívili, jsem zároveň oslavil významné životní jubileum.

Aktivně jsem se začal zúčastňovat žákovských soutěží od roku 1972, mnohokrát jsem se stal žákovským a posléze i dorosteneckým přeborníkem tehdejšího západočeského kraje (geopolitické rozdělení ČSSR dle krajů). Na závěr svého dorosteneckého účinkování jsem se v roce 1978 zúčastnil i juniorského finále přeboru ČSSR, kde jsem obsadil konečné 7. místo (za tehdejším mistrem ČSSR Igorem Gažíkem, Milanem Pastirčákem a Danielem Šormem).

Trenérská práce mě však začala přitahovat (a vtahovat do svých tajemství) již velmi brzy. Trenérskou a didaktickou literaturu jsem hltal se stejným nadšením a nedočkavostí dozvědět se něco nového jako šachovou literaturu ostatní, "obyčejnou", a už na začátku osmdesátých let jsem se začal věnovat skupině nejtalentovanějších dětí v mém dosahu. Dlouhá léta jsem potom na první šachovnici reprezentoval tehdejší nejsilnější oddíl v západočeském kraji - ZČE Plzeň - v nejrůznějších, později i ligových, soutěžích družstev. Oddílu, který jsem reprezentoval, se nakonec podařilo postoupit i do tehdejší celostátní ligy ČSSR. Jednou z jeho základních opor byl i MM Jan Michálek - jeden z mých prvních svěřenců právě onoho začátku a poloviny 80. let. V 90 letech minulého století, kdy se začala rozvíjet plánovitá, centrálně řízená péče o talenty se do mé péče dostal i MM Petr Neumann, s kterým spolupracuji dodnes. Oba tito mezinárodní mistři se na mne občas obracejí ještě dnes, ovšem v současnosti samozřejmě již většinou "jen" s problémy zahájení a nejrůznějších méně známých variant, kterými by své soupeře v turnajových či ligových kláních překvapili. Vědomi si, že jsem dlouhá léta měl pověst jakési chodící encyklopedie, a to i co se týče historie šachu a znalostí stylu dnešních starších hráčů. Vše jsem samozřejmě načerpal právě ze "zuřivého" studia veškeré literatury, tehdy :-) výtečné paměti, a jisté slabosti k ostrým zahájením a gambitům v otevřených a polootevřených hrách.

Na počátku devadesátých let, po tzv. Sametové revoluci, kdy přestala být pouhou utopií možnost věnovat se trenérské a teoretické činnosti naplno a individuálně, tedy profesionálně, mě tato možnost - můj dávný sen – zcela uchvátila. V letech 1991 – 1993 jsem se stal oddílovým trenérem TJ Aero Odolena Voda a od roku 1994 jsem se stal (zřejmě prvním) plně profesionálním trenérem v České republice.

Mateřským oddílem, kde jsem měl mnoho let i svoji jakousi trenérskou základnu svěřenců, byl oddíl TJ Union Plzeň. V něm se mi podařilo vychovat mnoho talentovaných mladých hráčů další generace - mistrů a mistryň republiky jak v soutěžích jednotlivců, tak i soutěžích družstev. Po faktickém ekonomickém rozpadu oddílu trénuji v současnosti nejvíce nadějné reprezentanty oddílu Sokol Klatovy a velmi nadanou skupinu dětí z Říčan.

Ve své individuální péči (nezaměňujte prosím se skupinovými tréninky) mám více než dvacet mladých nadějných dětí i dorostenců a juniorů, i když není dobré zapomínat, že i dospělí šachisté se dokáží zlepšovat rychleji pod vedením zkušeného trenéra! V současné generační éře si každý rok vždy alespoň jeden můj svěřenec vybojuje účast na světových soutěžích, tedy mistrovstvích Evropy či světa. (Svébytný rekord jsem „si vytvořil“ v roce 2000, kdy na MS startovalo hned 6 mých svěřenců.)

Na rozdíl od mnohých poměrně silných praktických šachistů, mezinárodních mistrů či dokonce velmistrů, si nemyslím, že při „plném výkonu, zápřahu“ profesionálního trenéra zbývá ještě čas na vlastní přípravy a na pravidelné starty v nejrůznějších psychicky i fyzicky náročných soutěžích. Vždyť můžeme dělat „co chceme“, ale den má opravdu vždy jen a jen 24 hodin! Pro mne ostatně byla volba zda trenér, hráč či obojí snadná, protože vzhledem k mému zdravotnímu stavu jsem musel aktivní šachovou dráhu již před mnoha lety opustit.

Krom trenérské práce by se pochopitelně měl každý dobrý trenér sebevzdělávat! Sám studovat, a to nejen jak lépe a nově trénovat své svěřence a jak proniknout do jejich nitra – tedy býti empatický (jsem si ovšem samozřejmě vědom, že této vlastnosti se nedá zcela naučit); měl by se i vzdělávat teoreticky, „vše znát“ a být schopen odpovědět na každý dotaz svěřence, ať se již týká zahájení, střední hry či jakékoliv jiné pozice. Často se právě někteří špičkoví hráči snaží šachové veřejnosti „namluvit“, že jedině hráč s vysokou výkonností, MM či GM, se může věnovat opravdu talentovaným mladým šachistům a být jim dobrým trenérem. Jejich „filozofie“, většinou ve snaze přivydělat si v časech, kdy se jim hráčky nedaří či neprobíhají ani naše ani zahraniční ligové soutěže družstev, je založena na tom, že výkonnostně či papírově slabší hráč nemůže trénovat silnějšího. O jak velký omyl jde se můžeme přesvědčit v praxi a historii sami: jak je tedy možné, že Alexander Koblenz mohl trénovat Michaila Tala až k zisku titulu mistra světa? Jak je možné, že jedním z nejúspěšnějších trenérů je dnes Mark Dvoreckij, který vychoval až ku světové špici Sergeje Dolmatova a Artura Jusupova? Jak je možné, že trenéři Šakarov a Nikitin dovedli – pro mnohé nejlepšího šachistu všech dob - Garriho Kasparova k zisku titulu mistra světa (v době, kdy tento titul měl ještě opravdovou hodnotu)? Aniž bych se příliš zmiňoval o jiných sportech (přece jen je šach specifický a ve svém jádru obsahuje nikoli jen sportovní, ale i vědeckou a uměleckou složku), jde o stejný nesmysl jako tvrdit, že fotbalových či hokejovým trenérem může být jen člověk, který se stal špičkovým evropským nebo světovým fotbalistou! Ve skutečnosti nemá výkonnost trenéra rozhodující význam, i když ten jistě musí mít za sebou zkušenosti, nejlépe z nejvyšších pater soutěží; těžko mohou jeho svěřenci dosahovat dobrých výsledků, když tento „trenér“ nerozezná královský gambit od dámského :-) Nyní dovolte, abych i já přispěl pro vaše pobavení i poučení svou troškou do partiového koláče, ze kterého Vám dávají ochutnat i ostatní autoři teoretických statí, analytici a občas i trenéři. Vybral jsem ovšem pro Vaši zábavu i poučení tak trochu záměrně partie se spíše taktickým, dynamickým nábojem, které jsou hrány v dříve mém nejoblíbenějším stylu, podle mých velkých vzorů Morphyho, Čigorina, Alechina, Nežmetdinova či Simagina. Jak se mně partie vydařily, a zda by mne výše jmenovaní géniové naší krásné hry pochválili - či naopak zatratili - ponechám na Vašem laskavém úsudku.

Jan Bílek, bilekjan@skolasachu.cz

janbilek-biograf.pdf